Přejete si mít doma fajnového čtyřnohého parťáka, ale nevíte kde začít? Nechcete výcvik psa podcenit? Nebo si to dokonce vše komplikovat zbytečnými chybami?
Nějaké ty chyby vás určitě čekají. Bude to dlouhá cesta. Řadě z nich se ale vyhnout můžete a pokud na cestě k poslušnosti vykročíte správnou nohou, bude to určitě pro oba jednodušší.
Čím začít výcvik psa
Ještě než začnete se samotným učením základních povelů, musíte udělat jednu velmi důležitou věc: Dát si trochu času a snažit se svého psa skutečně poznat. Ať už jste si domů přivezli malé štěňátko nebo osvojili dospělého psa, vždy se ho nejprve snažte skutečně poznat, než se vrhnete do učeni. Zní to samozřejmě, ale věřte mi, že není. Velmi často nás ovlivňuje to, co jsme kde slyšeli, nebo co jak fungovalo u předchozího psa a to nám pak obrovsky ztěžuje práci s tím novým.
Zkoušejte, jaké má rád pamlsky. Je to žrout a slupne všechno, nebo je spíše vybíravý? Těší se na jídlo pokaždé, když sáhnete do kapsy, nebo ho musíte spíše přemlouvat? A pokud to není zrovna velký jedlík, jaké pamlsky má skutečně rád? A v jakých situacích? Když budete znát odpovědi na tyto otázky, pomůže vám to v samotném výcviku lépe pracovat.
Podobné je to i s hrou s vámi. Jakou hru má rád? Jaké hračky? Chce se přetahovat, miluje pískací hračky? Dalo by se něco z toho použít třeba jako odměna za přivolání? A pokud na hraní moc není, hledejte situace, kdy má o hru největší zájem a hračky nebo tip hry, který ho nejvíce baví, a učte ho si s vámi hrát. Hra je pro dobrou poslušnost nesmírně důležitá a pokud pes bude zvyklí si s vámi hrát, obrovsky vám to pomůže.
Navíc hra, stejně jako přijímání pamlsků, se dá naučit. Pokud dospělý pes nebo štěně nejeví o hračky nebo pamlsky zájem, hledejte vhodné situace, vhodná místa i formu – různé druhy pamlsků, různé styly hry. Sledujte svého psa, co ho baví, čemu dává přednost a u toho začněte. Až bude zvyklí si s vámi hrát nebo si od vás brát pamlsky, byť to bude nějaká opravdová delikatesa, můžete z toho vybudovat zvyk a pak to pomalu přetvářet k obrazu svému. Pro výcvik vašeho psa je to nesmírně důležité.
Pes jedněch mých klientů úplně odmítal pamlsky a zajímalo ho jen okolí. Nakonec si ale zvykl, že doma dostává malé kousky slaniny. Za pár dní už si ji bral i venku na procházce. Pak už za ni byl ochotný i plnit jednoduché cviky. Asi za dva až tři týdny jsme začali slaninu míchat s běžnými granulkami a zanedlouho už cvičil velmi ochotně i za obyčejné granulky, a to i venku v blízkosti jiných psů.
Podobně to měla moje kříženka ovčáka, která byla několik let hodně týraná a jakoukoliv hru s člověkem odmítala. Postupně ale začala mít ráda, když jsem jí něco hodila a ona to mohla chytat. Nechtěla to zatím přinášet, ale házela jsem jí šišky, nejlépe do řeky, ze které je nosila na břeh. Postupně jsem jí chodila do vody naproti a vyměňovala je za pamlsky a nakonec se naučila mi je přinést i na břeh a pak začala přinášet hozené hračky i na louce.
Samozřejmě se to ale netýká jen hraček nebo pamlsků, byť ty používáme ve výcviku nejčastěji. Sledujte svého psa a učte se, co mu dělá radost. Může to být poškrábání na zádech, vyskočení do náruče a spousta dalších věcí. I ty se pak ve výcviku vašeho psa dají použít jako odměny.
Učíme poslušnost na procházkách
Než psa dobře poznáte a začnete se základním výcvikem, můžete začít trénovat spolupráci během procházek. Nevadí, že pes zatím nezná žádné povely, nebo jen pár. Spolupráce může být i formou hry, nebo toho, že jde za vámi. Důležité je, aby si zvykl během procházek soustředit se právě na vás, ne na okolí. S tím ho samozřejmě seznamujeme, povzbuzujeme ho ve zkoumání, ale stále bychom tam my měli mít důležitou roli.
Hodně majitelů štěňat a mladých psů dělá tu chybu, že při procházkách především vyhledávají kontakt s jinými psy. Socializace je samozřejmě důležitá, ale oni nvědomky učí svého psa, že na procházku se chodí právě proto, aby byl v kontaktu s jinými psy. Pak štěňátko trochu povyroste a najednou ho venku zajímají jen ostatní psi, ale ne my.
Proto se snažte už od začátku pejska učit, že ven chodíte spolu a to je to hlavní, být spolu. Ukazujte mu nové věci, pohrajte si spolu, zkoumejte to, čeho se bojí, a ano, choďte i do kontaktu s jinými psy, ale snažte se, aby vaše spolupráce byla na procházce to hlavní. V kontaktu s jinými psy si také hlídejte, co přesně se od nich pes učí a zda je to opravdu to, co ho naučit chcete. Ne s každým psem je dobré vašeho psa seznamovat. Více jsem se o tom rozpovídala v tomto videu.
Jak učit přivolání?
Určitě jedním z nejdůležitějších cviků, které chceme všichni svého psa naučit, je přivolání. Předem říkám, že to je většinou dlouhá cesta, než se na psa můžeme opravdu spolehnout. To ale neznamená, že bychom se toho měli bát. Zvláště pokud na to půjdeme správně.
Při učení přivolání je velmi důležité tu správnou reakci psu opravdu zažít. Tak, aby nad tím nepřemýšlel, nerozhodoval se, ale slyšel povel a běžel. Abyste něčeho takového dosáhli, je potřeba hodně pracovat v takových podmínkách, kde opravdu pes nebude váhat, ale okamžitě poletí. To znamená jednoduché situace a velmi motivující odměna. Můžete mít i speciální odměnu právě na přivolání, třeba pískací hračku, přetahovadlo, extra pamlsek nebo si spolu po nějakou dobu vždy zahrát na honěnou.
Začínejte na krátkou vzdálenost, kde pes snáze poslechne. Navíc, pokud nezvládne v dané situaci poslechnout, i když je třeba jen metr od vás, těžko poslechne, když bude dál. Přivolání můžete trénovat doma, na zahradě, na procházkách, ale velmi často se snažte trénovat v opravdu jednoduchých podmínkách bez velkého rozptylování. Tam si pes zažívá tu správnou automatickou reakci. Samozřejmě že později bude potřeba přidávat i rozptýlení, ale nesoustřeďte se pouze na to. Tu pěknou okamžitou reakci vybudujete pouze v klidu, kde se pes nerozhoduje, zda poslechnout nebo ne.
Než se pes přivolání naučí, doporučuji používat dlouhou, zhruba 10 metrovou šňůru, kterou mu připnete k postroji. Budete ho mít pod kontrolou a v případě nutnosti si s ní můžete pomoci. Navíc, pokud psa pod kontrolou nemáte a on třeba vyběhne za zvěří, jiným psem nebo štěkat na lidi, zažívá si právě toto chování a v budoucnu ho bude chtít opakovat. Každá taková chyba vám výcvik vašeho psa hodně ztěžuje. Na druhou stranu, při použití dlouhé šňůry dejte pozor, abyste zároveň s přivoláním psa necukli se šňůrou. V takovém případě je pro psa silnější signál právě to nepříjemné škubnutí a učí se reagovat na něj, ne na slovní povel.
Jak učit chůzi na vodítku?
Kromě přivolání určitě všichni potřebujeme naučit své psy chodit na vodítku. Dříve nebo později to budeme potřebovat a pokud pes neustále tahá nebo se zastavuje, je to velmi náročné. Ještě než ale začneme se samotným učením, je dobré si říci, že záleží i na výběru vodítka, obojku, či postroje, protože i to hraje velkou roli.
Nejčastěji používaná krátká vodítka, která mají kolem 1 metru jsou příliš krátká. Pes potřebuje čichat kolem sebe, seznamovat se s okolím, a takové vodítko mu to neumožňuje. Ideální délka krátkého vodítka je 2 – 3 metry. Tam, kde je to možné, dovolíte psu jít dál, tam kde ne, snadno si ho zkrátíte. S dlouhých vodítek pak máte na výběr navíjecí flexi vodítko nebo dlouhou stopovací šňůru.
Flexi vodítka jsou určitě pohodlná, nemotají se, netahají po zemi. Na druhou stranu se s nimi mnohem hůře manipuluje, pokud třeba potřebujete psa rychle přitáhnout blíž k sobě a především vytváří neustálý tah. Díky tomu se pes aktivně učí za vodítko tahat, aby si ho vytáhl tam, kam potřebuje. Z toho důvodu ho doporučuji spíše až u psů, kteří umí chodit bez tahání na pevném vodítko a snáze se naučí, kdy tahají za vodítko a kdy už za vás.
Při výběru mezi obojkem a postrojem se určitě můžete doslechnout, že postroj je určen k tahání a bude na něm tahat každý pes. Často je to ale naopak. Pokud byl pes dosud zvyklí jenom na obojek a teď dostane postroj, bývá z toho překvapený, trochu nesvůj a tahat naopak nebude. Tohle většinou samozřejmě vydrží jen do té doby, než si pes na postroj zvykne, může to být ale skvělý začátek pro učení chůze na vodítku bez tahání. Navíc tahání na obojku, ať už tahá aktivně pes, nebo občas trhneme vodítkem my, je pro psa velmi nebezpečné a způsobuje řadu zdravotních problémů. U tahajících psů je proto lepší volit postroj a dobrý výcvik. Více na toto téma najdete v článku veterinární terapeutky Zuzany Wildmannové, Dis., DoTh.
I při učení chůze na vodítku platí základní pravidla – odměňovat to správné a nedovolit to špatné. Právě na odměnu za správnou chůzi bez tahání se často zapomíná. Považujeme klidnou chůzi za něco samozřejmého a soustředíme se pak pouze na tresty, když pes chybuje. To je ale pro psa velmi nesrozumitelné. My sice řekneme, že chceme jen aby na vodítku netahal, ale chceme i to, aby nezastavoval, nelehal si, neštěkal na kolemjdoucí, neskákal apod. Dopátrat se toho, co je vlastně správně, je pak pro psa velmi těžké. Proto je důležité soustředit se především na správné chování a to odměňovat.
Kdy a kam vyrazit se psem na cvičák?
Pokud se na sami na výcvik svého psa necítíte, nebo jste to už zkusili, ale nejde to podle vašich představ, máte dnes širokou možnost, kam vyrazit na cvičák. A to ne jen fyzicky, ale také online. On totiž ten výcvik není jen o tom, že se učí pes, hodně se toho musíte naučit především vy, abyste pak mohli učit svého psa. Návštěva cvičáku jednou za týden vám s výcvikem vašeho psa sama o sobě moc nepomůže. Trénovat se psem musíte denně. Stačí chviličku, ale často a zapojovat to do běžného života. Jinak se nezřídka stává, že se pes naučí skvěle poslouchat právě na cvičáku, ale mimo něj neposlechne vůbec.
Z toho vyplývá, že většinou nemáte trenéra vedle sebe a nemůže vás opravit tak, jako je to na cvičáku. Proto jsou potřeba vaše znalosti. Abyste si dokázali všimnout svých chyb, věděli, jak pokračovat ve výcviku dál, nebo jak řešit nečekané situace. S tím vám může pomoci jak trenér na cvičáku, tak dnes i online kurzy nebo kvalitní knihy. Pokud se tedy na cvičák přímo necítíte nebo jste si s místním trenérem nepadli do oka, nezoufejte. Naučit se co a jak, můžete i jinak.
Pokud ale na cvičák naopak vyrazit chcete, začít můžete většinou už od malého štěňátka. Každá organizace má přitom trochu jiné podmínky, kolik očkování už musí mít štěňátko za sebou, a bude nejlepší poptat se prvně v té, kterou jste si vyhlídli. Jak už jste ale četli v začátku tohoto článku, není potřeba úplně spěchat. Dejte si po přivezení štěňátka nebo osvojení dospělého psa trochu času vzájemně se poznat. Na samotném cvičáku vám to pak velmi pomůže.
Daleko spíše, než chvátat na začátek výcviku, si dejte pozor na výběr dobrého cvičiště. Metod výcviku je dnes celá řada a každý trenér pracuje malinko jinak. Pro vás je důležité, aby vám daná metoda vyhovovala a souhlasili jste s ní. Pokud vám bude někdo vnucovat, že musíte být na svého psa více přísní, nebo naopak milejší, ale vy s tím nebudete vnitřně souhlasit, nedokážete to dělat správně. Na cvičáku před trenérem se budete chovat jinak než v běžném životě a pro psa to bude velmi nesrozumitelné.
Proto se nebojte předem ptát ostatních pejskařů kolem vás, jaké kde mají zkušenosti, podívat se na internet, kde má dnes většina trenérů články a videa, abyste poznali lépe jejich přístup. A pokud i tak narazíte na trenéra, se kterým si nerozumíte, změňte ho. Je to váš pes a váš vzájemný vztah, o co tu běží a je jen vaše odpovědnost, koho si jako trenéra zvolíte.
Pokud jste z Českých Budějovic a jejich okolí, můžete na výcvik vyrazit i k nám. Pro nejmenší je připravená školka pro štěňátka, pro starší pejsky kurz základní poslušnosti a další navazující kurzy.
Hledáte další informace z trénování a výchovy psů?
Napište mi svou e-mailovou adresu a já se vám ozvu s pravidelnými novinkami.
